Křížový pramen

Nejslavnější pramen se původně nazýval Slaný, stejně se tehdy říkalo i Ferdinandovu prameni. Samotný Křížový pramen byl znám od nepaměti okolními vesničany a nazýván „Slaný“ podle slané chuti. Vyvěral z dutého pařezu. Chodívali k němu nemocní se zažívacími potížemi, hlavně zácpou.

Když v roce 1749 postavil tepelský lékárník Damián Schulz vysoký kříž z tesaných trámů v blízkosti Slaného pramene a vývěr obroubil kamennými kvádry, začalo se prameni říkat Křížový. Dnes vyvěrá v pavilonu Křížového pramene.

V jeho okolí byla v roce 1808 zahájena první lázeňská sezóna Mariánských Lázní. Dodnes zůstává sloupová hala Křížového pramene v této podobě jako dominanta Mariánských Lázní a oblíbený emblém města.

Tady začala historie pramene. V roce 1840 je jméno značkou světoznámé vyhledávané léčivé vody, která se tehdy rozvážela do špitálů mnoha evropských měst od Petrohradu až po Londýn.

Pramene se tehdy užívalo k pití i ke koupelím. Křížový pramen je silně mineralizovaná chemicky hydrouhličitano-sodno-sírano-železnatá kyselka. Dříve se takovým kyselkám říkalo prostě „glauberské“ nebo „salinické“. Přítomnost síranů ve vodě vyvolává projímavý účinek (při požití 3/4 litru za den). Ve formě síranů se vylučují škodlivé látky z těla, sírany ovlivňují bakteriální flóru ve střevě i moči, ovlivňují pH moče a její složení.

Zajímavá je rozdílnost účinku v závislosti na teplotě Křížového pramene, teplý se doporučuje u průjmů, studený proti zácpě. Také vnější aplikace – mytí obličeje je vhodné u akné.

Voda pramene ovlivňuje žaludeční a žlučovou sekreci. Pro svůj terapeutický účinek se dnes užívá především u onemocnění zažívacího ústrojí (nemoci žaludku, střev, žlučníku, jater a pankreatu), předepisuje u chronických chorob žlučníku, zánětu žlučníku nebo jater. Je užívaná i u nemocí látkové výměny, jako jsou obezita, dna, diabetes mellitus a u alergických onemocnění.